Z DENÍČKU SESTRY FAUSTYNY
V jisté chvíli, když jsem šla po chodbě do kuchyně, jsem v duši uslyšela tato slova:
,,Neustále se modli Korunku, kterou jsem tě naučil.
Každý, kdo se ji bude modlit, dosáhne velkého milosrdenství v hodině smrti.
Kněží ji budou dávat hříšníkům jako poslední záchranu; i kdyby byl hříšník sebevíc zatvrzelý, jestliže se jen jednou pomodlí tuto Korunku, dosáhne u mého nekonečného milosrdenství milost. Přeji si, aby mé milosrdenství poznal celý svět; nesmírné milosti toužím dávat duším, které důvěřují mému milosrdenství. "
Dnes mi Pán řekl:
"Zapiš, má dcero tato slova:
Všem duším, které budou uctívat mé milosrdenství, šířit jeho úctu a povzbuzovat jiné duše k důvěře v mé milosrdenství.
Tyto duše v hodině smrti nezakusí strach. Mé milosrdenství je v tomto posledním boji ochrání...
Má dcero, vybízej duše k modlitbě té Korunky, kterou jsem ti odevzdal.
Skrze modlitbu této Korunky rád dám všechno, oč mě budou prosit.
Když se ji budou modlit i zatvrzelí hříšníci, naplním jejich duše pokojem a hodina jejich smrti bude šťastná.
Napiš pro zarmoucené duše: až duše uvidí a pozná velikost svých hříchů, až se před jejím zrakem otevře celá propast ubohosti, do které se ponořila, ať nezoufá, ale ať se s důvěrou vrhne do náruče mého milosrdenství jako dítě do objetí milované matky.
Tyto duše mají prvenství (v nároku) na mé slitovné Srdce, mají prvenství (v nároku) na mé milosrdenství.
Řekni, že žádná duše, která vzývala mé milosrdenství, se nezklamala ani nebyla zahanbena.
Mám zvláštní zalíbení v duši, která uvěřila v mou dobrotu.
Napiš, že když se tuto Korunku budou modlit u umírajících, postavím se mezi Otcem a umírající duší ne jako spravedlivý soudce, ale jako milosrdný Spasitel. "
Pán mi dal ihned poznat, jak je velice žárlivý na mé srdce.
"... Dokonce i mezi řeholními sestrami se budeš cítit samotná a tehdy věz, že chci, aby ses těsněji spojovala se mnou. Jde mi o každý záchvěv tvého srdce; každý záchvěv tvé lásky se odráží v mém Srdci, žízním po tvé lásce. "Ano, ó Ježíši, ale ani mé srdce by bez Tebe nedokázalo žít, neboť i kdyby mi byla nabídnuta srdce všech tvorů, neuspokojila by hlubinu mého srdce.
Při modlitbě té Korunky jsem uslyšela hlas:
,,Jak veliké milosti udělím duším, které se budou tu Korunku modlit, nitro mého milosrdenství je pohnuto vůči těm, kdo se Korunku modlí. Zapiš tato slova, má dcero, říkej světu o mém milosrdenství, ať celé lidstvo pozná mé neproniknutelné milosrdenství. Je to znamení posledních časů, po něm přijde den spravedlnosti. Dokud je čas, ať (se) utíkají k prameni mého milosrdenství, ať čerpají z krve a vody, která pro ně vytryskla. "
Ach, duše lidí, kam se ukryjete v den Božího hněvu?
Teď se utíkejte k prameni Božího milosrdenství. Jak veliký počet duší vidím - vzdaly chválu Božímu milosrdenství a budou zpívat píseň chvály navěky.
Když jsem vešla do svého pokoje, uslyšela jsem tato slova:
"Každou duši, která se tu Korunku bude modlit, bráním v hodině smrti jako svou chválu a stejné výsady dosahují umírající, když se ji druzí u nich pomodli Když se u umírajícího tuto Korunku modlí, usmiřuje se Boží hněv a bezedné milosrdenství objímá duši a nitro mého milosrdenství je pohnuto pro bolestné utrpení mého Syna. "
Ach, kdyby všichni poznali, jak veliké je Pánovo milosrdenství a jak velice my všichni to milosrdenství potřebujeme, zvláště v té rozhodující hodině. Dnes jsem vedla boj s duchy temnoty o jednu duši - jak strašně satan Boží milosrdenství nenávidí, vidím, jak se staví proti celému tomu dílu. Ó, milosrdný Ježíši, rozepjatý na kříží, pamatuj na hodinu naší smrti. Nejmilosrdnější Ježíšovo Srdce, otevřené kopím, ukryj mě v poslední smrtelné hodině. Ó, krvi a vodo, která jsi vytryskla z Ježíšova Srdce jako zdroj nevyčerpatelného milosrdenství pro mě, v mé smrtelné hodině - umírající Ježíši, záruko milosrdenství - zmírni Boží hněv v mé smrtelné hodině.
Dnes ke mně vešel Pán a řekl: "Má dcero, pomoz mi zachraňovat duše. Půjdeš k umírajícímu hříšníkovi a budeš se modlit tu Korunku, a tím mu vyprosíš důvěru v mé milosrdenství, neboť si už zoufá. "
Naráz jsem se ocitla v neznámém domku, kde umíral už starší člověk ve strašných mukách. Okolo postele bylo mnoho ďáblů a plačící rodina. Když jsem se začala modlit, duchové temnoty se rozprchli se sykotem a vyhrožováním protí mně, ta duše se uklidnila a plná důvěry spočinula v Pánu. V tom okamžíku jsem se uviděla ve svém pokojí. Jak se to děje, nevím.