FANATISMUS JE MYŠLENKOVÉ VĚZENÍ
Mám novou zkušenost: narazila jsem na fanatika a tak jsem musela hodně přemýšlet. Hledat odpovědi na nové výzvy, zkoumat, zda je moje vlastní přesvědčení v souladu s PRAVDOU, proč je někdo fanatikem a co to vlastně fanatismus je. Mám velkou výhodu: před mnoha lety, když jsem s duchovním životem začínala, upadla jsem na kratší dobu také do fanatismu. Vlastní zkušenost je ta nejlepší škola. No, ono to bylo docela lehké: náš kněz byl fanatik a všechny členy křesťanského společenství svým nesmiřitelným fanatismem nakazil. Jenže mám také jednu obrovskou výhodu: až do svých třiceti let jsem žila v socialistickém státu, ve kterém celý systém společenského života byl vystavěn na lžích a nepravdách. Proto je můj duchovní život od samého začátku, od prvních krůčků, postaven na HLEDÁNÍ PRAVDY. Protože socialistická ideologie byla lež. Nefunkční a manipulativní klam.
Při svém hledání pravdy jsem „našla“ Ježíše Krista a s ním křesťanské církve – apoštolská církev, evangelická církev, adventisté, katolíci. Všichni tvrdili, že jedině jejich víra je ta pravá… „Zakotvila“ jsem u katolíků, dokonce jsem kratší čas dělala katechetku… Jenže touha po Pravdě mne vedla dál a začínala jsem nacházet rozpory, nelogičnosti a já chtěla znát Pravdu! Proč by malé dítě (když by – nedej Bůh) umřelo, mělo jít do pekla jen proto, že je rodiče nedali pokřtít? Proč na Ježíši Kristu Bůh trestal naše hříchy? To je tak zlý a krutý, že má radost, když jeho děti trpí? Ne, takového Boha odmítám a navíc – hřích ze světa nezmizel, ba ještě víc rozbujel – to byla Ježíšova oběť zbytečná? Proč existuje „dobro“ a „zlo“? Proč Bůh dopouští, aby trpěli i jeho věrní? A další a další otázky, na které mi nikdo nedokázal uspokojivě odpovědět a tak jsem hledala sama… Když to lidé z mé církve zjistili, začali se za mne modlit jako za ďáblem posedlou! Nechápali mou touhu po PRAVDĚ…
No, tolik jen na začátek o mých zkušenostech a touhách ohledně duchovního života a hledání Pravdy.
Co je to vlastně fanatismus? A kdo je fanatikem? Myslím, že je to každý, kdo svou mysl a žití staví na nějakém extrému. Jsou to i sportovní fanoušci, jsou to také workholici a další a další skupiny lidí. Já mám na mysli především NÁBOŽENSKÝ FANATISMUS, jako nejnebezpečnější formu fanatismu vůbec. Fanatismus je víra. Víra bez přemýšlení, víra přijatá jako jediná možná pravda, kde všichni jinak smýšlející či jinak věřící jsou přinejmenším bludaři a heretici, nebo posedlí démony. Fanatismus je doslova zaslepenost a nedostatek vlastního úsudku. Fanatik se skutečně bojí mít vlastní názor – za vlastní názor fanatik považuje dogma své církve, sekty či učení. FANATISMUS JE TEROR VÍRY. Fanatismus je v podstatě projevem tvrdého srdce…
Jak poznáme fanatika?
Fanatik není schopen konstruktivního dialogu. S jinými názory, s jinými systémy víry či zkušenostmi bojuje jako s nepřítelem a je přesvědčen, že jedině on má pravdu. Přitom je zcela v souladu se svým svědomím, je přesvědčen, že je v právu a má povinnost „zachraňovat duše“ a poukazovat na „zlořády“ a bludy všeho druhy. Fanatik se pasuje do role zachránce, je do hlouby duše přesvědčen, že koná dobro, že tak a ne jinak se musí chovat. Fanatismus vyvěrá z nedostatku citu vůči sobě samému a také ke druhým lidem, neschopností empatie a soucítění a zároveň má nadměrnou důvěru k ideám, ve které věří a ke své neomylnosti. Fanatik má touhu manipulovat a ovládat, je neústupný a má potřebu patřit do stáda (církve, sekty, komunity,společenství), kde je chráněn. Fanatik má také strach: z démonů, z jiných lidí, sám ze sebe, z poznávání odlišných učení či nauk, strach z potrestání, strach z vyloučení ze stáda. Podle fanatika my všichni žijeme v bludu a sloužíme ďáblu. Pro fanatika je jen jedna jediná pravda: učení jeho komunity!
Na závěr malý poznatek se srážky s fanatikem. Shrnula jsem to do čtyř bodů. Fanatikova mysl je ve vězení, které má čtyřnásobnou ochranu, protože projevy nezávislého a svobodného myšlení považuje:
- za projev démonské pýchy
- za účelovou manipulaci
- za ulhanost, lhaní, úmyslnou lež, pomluvu
- za službu satanovi a démonům
Všechny tyto čtyři ohrady fanatikovy mysli jsou jednoduše neprůstřelné a nemá vůbec cenu s fanatikem diskutovat.
Zkušenost s fanatikem, kterého jsem v těchto dnech poznala je taková, že nepřipustí konstruktivní diskuzi. Pomlouvá všechny a všechno – všichni jsme ve službě démonů, ale diskutovat nechce – to jej ohrožuje. Má svůj ponurý, temný web, ale komentáře, které mu nemažou med kolem pusy a nepochlebují nekompromisně smaže. Anebo vůbec žádnou diskuzi pod svými démonickými články nepřipustí. Anebo – když i komentáře povolí, tak některé smaže, některé nechá…
Chraňme se před fanatismem. Je to smrtelný jed pro každou Bohem stvořenou duši.