HLUBOCE ZRANĚNÉ KŘESŤANSTVÍ

Křesťané – to přece nejsou jen katolíci. V poslední době však velmi intenzivně pociťuji hlubokou nevraživost, v některých případech téměř hraničící s nenávistí ostatních křesťanů vůči katolíkům. Nedivím se třeba buddhistům (paní Květa Fialová) anebo ateistům. V opozici vůči katolické církvi jsou hlavně jiné křesťanské církve. Křesťané by měli být jako jedna rodina, bez ohledu na to, kdo k jaké církvi patří. Ježíš Kristus je osobně přítomen v každé křesťanské církvi a u každého člověka, který Pána Ježíše přijal do svého života jako nejvyšší autoritu, jako svého přítele a Spasitele. Pán Ježíš věděl, že toto přijde. Čteme v Písmu:

„Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj;nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina.

Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“

(Matouš 10, 34-38)

Chápu to tak, že Pán Ježíš mluvil nejen o osobní rodině, ale hlavně o rodině křesťanů, kde jsou členové jedné církvi nevraživě naladěni vůči členům jiných církví. Zapomínáme, že všichni jsme spaseni skrze Ježíše Krista, že všichni jsme si navzájem bratři a sestry. Ježíš sám stačí! Ježíš miluje všechny – katolíky stejně jako evangelíky, stejně členy apoštolské církve či adventisty…

„Matkou“ i „otcem“ je zřejmě právě tolik kritizovaná katolická církev, ze které vzešly ostatní křesťanské církve. Ano, vím, jak moc se katolická církev prohřešila. Znám její nedostatky, vidím nesmysly, kterým pořád učí. Ale nesmysly, nepochopení mají také ostatní církve, jen dogmata jsou novější, sofistikovanější, nové církve nejsou tolik zatíženy minulostí, neměly čas tolik se poskvrnit. Vím ale, že kdyby měli na svůj vývoj tolik času jako církev katolická, byly by na tom stejně. My, lidé jsme hříšní, nevědomí, netolerantní, nelaskaví, sobečtí – z čehož vyvěrají chyby a krutosti, omyly a hereze, pocity výjimečnosti a „pravosti“, et cetera. Upínejme se jen k Ježíši Kristu, ne k učení té které církve. Když budeme toužit je po PRAVDĚ, hledat PRAVDU, ctít PRAVDU, milovat PRAVDU -  teprve pak zjistíme, že opravdu každá křesťanská církev je ta „pravá“. Protože nejde o to, k jaké církvi patřím, ale zda znám Ježíše Krista, zda Ježíše přijímám a následuji v Lásce…